Paní učitelka zapsala docházku a postavila se před lavice: „Připravte si mapy a najděte na nich naše město.“
„Tady, už ho mám!“ třepal rukou Opička.
„Dobře si ho prohlédni a pověz nám, kde leží.“
„Nevím,“ krčil Opička rameny, „já myslel, že stojí.“
„Máš pravdu, ale u města se může také říkat, kde leží.“
„Jenže u hradu ne, paní učitelko,“ hlásil se Hořický.
„Ano, u hradu se říká, že stojí.“
„I když je to zbořenina?“ ptal se Vrabec.
„Ano, i když je to zřícenina. Ale řekni, v jakém kraji je naše město.“
„ V docela hezkém,“ odpověděl Vrabec, „až na to prášení.“
„A jak se mu říká?“
„Poberounčí.“
„Žádné Poberounčí, ale Středočeský kraj. A víte proč?“
„Protože ležíme ve středu,“ hlásil se Opička. Vrabec vyskočil a třepal rukou.
„A co myslíš ty?“ ukázala na něj učitelka.
„Já myslím, že Opička leží pořád, a nejen ve středu. Pokaždé, když k němu přijdu, tak leží a spí.“

(Školník Kulda je jednička)