Když si tak čtu, co všechno ségra do našeho deníku napsala, tak bych rád některý věci uvedl na pravou míru. Andrea sice napsala, že deník je z poloviny její, ale už vám zapomněla sdělit, že tu druhou půlku budu psát já. Teda vlastně že se v našich tajných zápisech budeme střídat.
S holkami se prát nemá, a s vlastní ségrou už vůbec ne, protože ta má vždycky okamžitou možnost si postěžovat rodičům. A rodiče jsou v podobných případech strašně neobjektivní. Vůbec je nezajímá, kdo si začal, ale kdo zmlátil. Ten si to pak vždycky odnese.
Trvalo mi sice delší dobu, než jsem na to přišel, ale protože každý člověk se má ze svých chyb poučit, tak já se ke své sestře chovám jako gentleman, a mlátím ji jenom v duchu.
To rodičům nevadí, protože do mého ducha nevidí.

(Případ strašidelného mnicha)