Literatura žánru science fiction se zdá být typickým produktem naší doby. Ostatně kdy jindy bychom si mohli dovolit vodit své hrdiny po jiných planetách, ale co jen to, také po jiných galaxiích a třeba je i „červími“ dírami nechávali prolézat do jiných vesmírů. To všechno bylo přece dřív nemožné.
Bylo – nebylo. Pravda je, že i ta nejbujnější fantazie předbíhá současný stav vědy a techniky jen o určitý kus cesty. Sci-fi z dvacátého a jednadvacátého století se odehrává v kulisách, které pomáhala stavět věda a technika naší doby. Dřívější staletí tedy nutně měla jiné kulisy. Ale měla také svou sci-fi, a kdo by snad o tom pochyboval, Jules Verne jej rázem přesvědčí. Pravda, tehdejší představy byly jiné. Vernovi návštěvníci Měsíce tam byli ze Země vystřeleni obrovitým kanónem a to by dnes už opravdu nemohlo napadnout ani pokoutního pisálka pokleslé sci-fi. Pokud jde o kulisy, mohli bychom takto sestupovat do vzdálené historie století po století, a téměř pokaždé by se někdo našel, kdo si zamířil na Měsíc. Literární výlety na Měsíc se podnikaly buď jen proto, aby vznikla kratochvilná historie, anebo, a to častěji, aby při líčení života Měsíčňanů bylo možno zobrazovat a kritizovat špatné poměry na Zemi.

(Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru)